Sebevědomí a vztah k sobě

Často se na mně obracejí lidé, kteří řeší nějaký partnerský problém a během jednoho či dvou sezení se ukáže, že tím hlavním tématem je narušený vztah k sobě. Z období svého dětství si odnášíme lecjaká zranění a mezi ty nejcitlivější patří přesvědčení o tom, že nejsme hodni lásky. Možná jsme se až příliš často setkávali s tím, že láska byla dávkována jako odměna za úspěch či výborný výkon a sama o sobě od nám nejbližších lidí nepřicházela. Pokud máme svou osobní hodnotu a své sebe-vědomí postavené na výkonu a máme se rádi jen když se nám daří, jak se to projevuje ve vztazích?

Nedokážeme si odpustit byť jen drobné selhání a máme tendenci ke zvýšené sebekritice. Jsme přecitlivělí, pokud někdo druhý odhalí naši slabou stránku. Zaměřujeme se na chyby lidí okolo nás, abychom odlákali pozornost od svých vlastních. Nejsme schopní bezpodmínečné lásky ani vůči svým vlastním dětem a vzorec "něco za něco" jim předáváme dál.

A co se s tím dá dělat? Pomocí sebepoznávacích technik zhodnotit a připustit si své silné a slabé stránky. Zamyslet se nad tím, jak silné rozvíjet a posouvat dál, u těch slabých se rozhodnout, se kterou chci a nebo nechci něco dělat. Naučit se odpustit si drobné nedokonalosti a trénovat dobrotivost vůči sobě i druhým. A dávat si pozor na to, kdy se člověk přistihne při kritizování ostatních. Větší přívětivost se vám od druhých vrátí stejně rychle jako případná kritika.