Mgr. Jana Mynářová, psycholog a psychoterapeut
fotografie-top
fotografie-detail
fotografie-spodek

Kontakt: Dolní 433, Frenštát pod Radhošťem, tel.: +420 722 12 90 90, e-mail: macea@centrum.cz, icq a skype dle dohody

Psycholog nebo psychoterapeut, Brno

Psychologie, psychoterapie, psychotesty: Mgr. Jana Mynářová, psycholog a psychoterapeut - psychologické články

Krize v manželství

 

Dobrý den,

prosím o pomoc. Je mi 29 let, jsem 7 let ženatý, s manželkou máme dvě děti.

Po narození první dcery jsme si moc nerozuměli. Mojí zálibou byla aktivně muzika a já se místo rodině věnoval své zálibě. Měl jsem pocit, že mě Hanina nemá ráda a schválně, když jsem byl zrovna doma, nebyla doma zas ona.Vždycky jsem se těšil na večer, až si k sobě lehneme, přitulíme se, možná pomilujeme.Ale Hanina šla spát buď dřív než já, nebo čekala, až já usnu. Prostě se mi vyhýbala.

Nedokázal jsem jí dát najevo, že ji mám rád, myslel jsem, že je to samozřejmé. Měl jsem pocit, že mi dělá naschvály.

Začal jsem chodit s kamarády do hospody, jezdil po zábavách, ale chyběla mi láska, kterou jsme s Haninou dříve prožívali. Občas jsme se pohádali, většinou kvůli hloupostem. Chodil jsem častěji a častěji do hospody, spíš možná trucovat a odreagovat se od každodenního shonu. Hanině jsem už téměř s ničím nepomáhal. Myslel jsem, že je vina na její straně a já jí jen oplácím. Neviděl jsem, že ji trápím a ubližuji i maličkostmi. Jak sem mohl být tak slepý.

Našla si kamarádky a kamarády, se kterými se navštěvovala a já zatím dřepěl v hospodě a brečel nad svým osudem. Jednomu z těch kamarádů se začala svěřovat se svými problémy, až jejich kamarádství přerostlo v milostný vztah. Byla v té době zhruba v šestém měsíci těhotenství.

Doufal, jsem, že po narození druhé dcery bude vše jiné. Nebylo. Ba naopak. Hanina už na mě viděla každou špatnost, a že se začínám snažit, už neviděla. Nevěděla, že oněm vím, i když to mohla předpokládat podle náznaků, které jsem jí zlostně dával.

Začal jsem hodnotit svůj život a dostal se dost hluboko do svého nitra, své duše. Přišel okamžik, kdy jsem si řekl:"A dost!". Rozhodl jsem se překopat celý svůj dosavadní život, své chování a jednání. Chtěl jsem tuto svou radostnou novinu sdělit Hanině. Nestačil jsem říct ani první větu a přišla rána v podobě jejího rozhodnutí se se mnou rozvést.

Řekla mi své důvody, které, musím uznat, jsou dost pádné. Prosil jsem ji, ať to se mnou ještě zkusí, že se chci změnit a chci pro to udělat všechno. Faktem je, že mi dala šanci, ze které se vyklubalo jen to, že k němu se teď odstěhovat nemůže a chce, aby Karolínka dochodila 1.třídu na jedné škole. Pak ze strachu, že si něco udělám (dal jsem jí k tomu důvody, že to bez nich nezvládnu).

Miluju své děti a mám ji pořád dost rád na to, abych se přenesl přes to, co je pro muže potupa, ale cítím, že už mi docházejí síly. Nemyslím, že jsem byl až tak špatný táta. Manžel nejspíš ano, ale táta rozhodně ne.

Prosím, zkuste mi z téhle motanice trošku pomoct najít cestičku. Předem děkuji za jakoukoli pomoc.

P.

 

Milý P.,

jsem ráda, že jste se ozval. Podobné příběhy slýchávám daleko častěji ze strany žen, jejichž manželé od nich utíkají ke svým zálibám, práci a za kamarády, a které si zoufají, protože se jim nedaří je přimět k zájmu o ně samotné, o děti, o společné vytváření domova. Proto oceňuji Vaši odvahu, že jste nabídl svou zkušenost z opačné strany, zkušenost člověka, který se pokouší přehodnotit svůj dosavadní život a vzít si z vlastních chyb poučení. Toho si na Vás velmi vážím.

Zajímalo by mně, jaké konkrétní kroky podnikáte, jakým způsobem se manželce snažíte dokázat Vaši vnitřní změnu? Může si toho ona všimnout i z něčeho jiného než z Vašich slov? Měníte je v konkrétní činy? Chápu, že pro ni může být obtížné uvěřit tomu, co říkáte, zvlášť po několika letech, kdy vše běželo ve starých nefungujících kolejích. I poté, co zaregistruje změnu Vašeho chování, může vše s největší pravděpodobností zprvu brát s podezřívavostí a nedůvěrou. Nebude si jistá, co dobrým chováním sledujete a bude pro ni těžké uvěřit, že Vám jde opravdu o záchranu manželství a rodiny. Je důležité umět vytrvat a nenechat se odradit, i když nějaká pozitivní zpětná vazba od manželky zatím chybí. Když se vžijete do její situace, pochopíte, že je to otázka minimálně několika měsíců, kdy bude přehodnocovat, zda má pro ni smysl Vám znovu dát důvěru.

Lidem, kteří se dostanou takto na hranu rozvodu a pět minut po dvanácté chtějí vše řešit, obvykle říkám, že nejjednodušší cesta, jak partnera ztratit, je začít mu dělat zle, vytvářet scény, bránit mu tak v odchodu. Pak totiž ten, kdo opouští, ví, že není o co stát, není proč se trápit, protože vlastně nic neztratil, naopak získal - klid, svobodu, samostatnost. Také psychické násilí, to znamená výhrůžky sebevraždou, citové vydírání, apod., obvykle slaví úspěchy jen krátkodobě. Cena, kterou se za to platí, je ztráta respektu partnera, degradování sama sebe před tím druhým.

Daleko obtížněji se totiž opouští člověk, který se snaží na všem rozumně domluvit, na kterém je vidět maximální snaha vše urovnat. Je pravda, že je to cesta dlouhodobější a náročnější, pro oba zúčastněné. Pokud se na ni chcete vydat, chce to odvahu a odhodlání. I když si můžete zprvu jako cíl postavit odsunutí hrozby rozvodu, možná později zjistíte, že nezávisle na tom, zda se to povedlo, či nikoliv, získáte tímto způsobem alespoň respekt druhého a budete si moci sám před sebou s čistým svědomím říct "Udělal jsem pro to všechno". Protože ani rozvodem Váš kontakt se ženou a s dětmi nekončí.

Věřím, že v sobě ještě najdete hodně síly vše realizovat a vše prožité přetavit do zkušenosti, dokázat si z toho vzít něco sám pro sebe a pro svůj další život. Nezůstávejte na všechno sám, kontaktujte znovu svého psychologa nebo si najděte nového. Určitě Vám pomůže se zvládnutím současné situace. A pokud máte rád knížky, podívejte se na titul Životní krize jako vývojové šance od R. Dahlkeho.

 

ZPĚT