Mgr. Jana Mynářová, psycholog a psychoterapeut
fotografie-top
fotografie-detail
fotografie-spodek

Kontakt: Dolní 433, Frenštát pod Radhošťem, tel.: +420 722 12 90 90, e-mail: macea@centrum.cz, icq a skype dle dohody

Psycholog nebo psychoterapeut, Brno

Psychologie, psychoterapie, psychotesty: Mgr. Jana Mynářová, psycholog a psychoterapeut - psychologické články

Manželku nebo milenku

 

Dobrý den!

Více než 8 let žiji se svou partnerkou, před rokem a půl jsme se vzali a v současné době čekáme dítě. Téměř před dvěma roky jsem začal mít poměr s jinou ženou. Tento poměr se postupně pomalu rozvinul ve velmi intenzivní vztah. Před půl rokem se o mém vztahu dozvěděla manželka (v podstatě jsem jí o něm řekl sám). Byl jsem rozhodnutý, že se rozvedu a začnu nový život s do té doby milenkou. Nakonec to ale dopadlo jinak. Manželka mě "přesvědčila", že by to nemělo smysl, a já coby nerozhodný a hodně ovlivnitelný člověk jsem s ní nakonec zůstal a vztah s milenkou ukončil. V manželské poradně nám s manželkou řekli, že by můj vztah stejně skončil a že se jedná jen o dočasnou "zamilovanost", která by za nějaký čas skončila (já si to nemyslím).

Někdy po rozchodu s milenkou manželka neplánovaně otěhotněla a zároveň se vztah s milenkou pomalu vrátil zpátky s tím, že teď je intenzivnější než kdykoliv předtím. A tak nevím, co mám dělat. S manželkou žijeme "praktický život", chtěl bych daleko víc a mám pocit, že to něco víc bych měl, pokud bych byl s milenkou. Jedním z důležitých důvodů, proč taky tíhnu k milence, je sex. Manželka je prostě založená trošku jinak a přestože se snaží, není to ani zdaleka to, co zažívám s milenkou. A bohužel pro mě si myslím, že sex je v partnerském vztahu důležitý. Snažili jsme se to s manželkou řešit, mluvili jsme o tom, ale stejně jako s ostatními problémy to bylo lepší ty 2 týdny po rozchodu s milenkou.

Můj největší problém je, že nedokážu ublížit a jsem nerozhodný - nechci opustit manželku s dítětem (ale zůstávat jen kvůli dítěti, na které se navíc necítím psychicky připravený...) a zároveň to nechci skončit s milenkou, protože jsem s ní šťastný a ona do mého života vnesla něco nového a krásného, co jsem neznal a o čem jsem ani nesnil (navíc pochybuji, že když jsme si blízko, že by náš vztah opravdu skončil). Manželka o tom, že je všechno zpátky, zatím netuší, milenka chce zcela pochopitelně žít "naplno" a ne svůj cit skrývat, aby o něm nikdo nevěděl. Trvá to už zase několik týdnů a já nejsem schopný vymyslet nějaké rozumné řešení.

Existuje nějaký způsob, jak tuto situaci vyřešit nebo se aspoň pokusit ji vyřešit?

Za případnou odpověď děkuji. 

Jiří 

 

Milý Jiří,

děkuji za upřímnost, se kterou jste napsal svůj dotaz, a kterou vysoce oceňuji. Dopředu chci podotknout, že Vás má odpověď možná naštve. Pokud to tak bude, tak Vás prosím, abyste si ji s odstupem jednoho týdne přečetl znovu a teprve pak mi napsal.

Nedokážu si představit, že byste dokázal 2 roky dobrovolně vydržet v situaci, která je pro Vás pouze a výhradně nepříjemná. Chápu, že na jednu stranu člověk prožívá pocity nejistoty, možná viny, zároveň mně to však nutí se zeptat: "Co Vám současný stav přináší pozitivního? K čemu Vám ta nerozhodnutost slouží? Máte dojem, že nerozhodnout se = neublížit?"

I když je to pro mnohé velmi nepříjemná zpráva, každý vztah má svůj zákonitý vývoj. Pokud je to vztah utajovaný, jednotlivé fáze vývoje nastupují pomaleji (tzn. později končí fáze zamilovanosti, později přechází do fáze, kdy se stabilizuje i do fáze, kdy přichází ponorka a šedá nuda, aby se z ní pak dvojice vynořila do fáze klidné manželské lásky). Nicméně to nic nemění na skutečnosti, že pokud vydrží pár let, bude procházet stejnými krizemi jako Váš vztah s manželkou. Přesvědčení, že ne, že to tak nebude, je zhruba na stejné úrovni jako když si teenager myslí, že spolužačku, ke které vzplanul láskou v sedmé třídě, bude milovat až do konce života. Tuto informaci neberte jako pokus znechutit Vám současný milenecký poměr, ale spíše realistickou poznámku k budoucnu. Nevěřím, že byste byl člověk, který každý stereotyp řeší únikem do nových a nových vztahů.

Dále se jsem přesně neporozuměla tomu, co máte na mysli větou "chtěl bych daleko víc ... a mám pocit, že to něco víc bych měl, pokud bych byl s milenkou". Máte sám pro sebe nějak konkretizované, co Vám tento vztah dává a co od něj dále očekáváte?

Myslím si, že není jiného způsobu, jak situaci vyřešit, než to, že se rozhodnete. Předpokládám, že do mimomanželského vztahu jste vstupoval dobrovolně, možná jen bez vědomí toho, co to přinese v budoucnu. Proto současnou situaci chápu pouze jako důsledek Vašeho tehdejšího rozhodnutí navázat druhý vztah. Ano, je velmi těžké unést zodpovědnost za svá rozhodnutí, ale věřím, že byť se cítíte v současnosti jako člověk nerozhodný, dokážete se k tomu postavit čelem. A že dokážete nést tíhu i svého budoucího rozhodnutí o tom, které ženě dáte přednost.

Já nevnímám svou profesi manželského poradce jako způsob, jak za každou cenu manžele přesvědčit, aby spolu za všech okolností zůstali. I rozvod je řešení. Můj zcela soukromý názor na to, kdy je dobré se rozvést, je přesvědčení, že je to tehdy, když si člověk sám před sebou odpoví na otázku "Udělal jsem vše pro to, abych manželství zachránil?" Pokud ano a ono to nevyšlo, budu si jistá, že ani v budoucnu nebudu mít čeho litovat. A že byť jdu do nepříjemné rozvodové situace, mám před sebou "čistý stůl", protože si sama před sebou nehraju na oběť, ale dokážu přijmout to, že to já sama jsem se pro rozvod rozhodla. I s velmi nepříjemnými pocity viny, které jistě přijdou.

Samozřejmě Vás nenutím, abyste můj názor přijal za svý, z Vašeho dopisu mám však dojem, že stále hledáte vysvětlení v jednání druhých a ne ve svém, ve snaze sám se obhájit, utéci před vším nepříjemným.

Velmi doufám, že i když jsem napsala odpověď zcela otevřeně a nijak Vás nešetřila, že jste si to sám pro sebe nevyhodnotil, jak mou snahu Vás odsoudit. Protože mám stále na paměti, jak jsou takovéto kroky v životě těžké. Chtěla jsem Vás jen podnítit k trochu jinému zornému úhlu na celou situaci.

 

ZPĚT