Mgr. Jana Mynářová, psycholog a psychoterapeut
fotografie-top
fotografie-detail
fotografie-spodek

Kontakt: Dolní 433, Frenštát pod Radhošťem, tel.: +420 722 12 90 90, e-mail: macea@centrum.cz, icq a skype dle dohody

Psycholog nebo psychoterapeut, Brno

Psychologie, psychoterapie, psychotesty: Mgr. Jana Mynářová, psycholog a psychoterapeut - psychologické články

Zahlcuju ji citem

 

Dobrý den,

chtěl bych Vás požádat o radu. K napsání dopisu mě přiměl článek "Příliš lásky". Mysím, že mám podobný problém. Čím dál více si uvědomuji, že svou přítelkyni také "zahlcuji" přílišnou láskou. Náš vztah trvá téměř rok a podle mého názoru je bezkonfliktní a pevný. S přítelkyní jsme od sebe vzdáleni asi 60 km, ale v tom problém vůbec nevidím. Jezdím za ní jednou během týdne a víkendy trávíme společně. Každý máme své, ale i společné přátele. Občas společný víkend "vypustíme" a bavíme se každý sám. To vše mi připadá naprosto v pořádku.

Zhruba před měsícem jsem však cítil jistou odtažitost. A přítelkyně mi sdělila, že si od sebe o víkendu "odpočineme". Zarážela mě ta odtažitost, ale jinak jsem v ničem problém neviděl. Při mojí další návštěvě mi sdělila, že má pocit, jako by se "dusila". Prý jí prostě dávám tolik lásky, že není schopna ji opětovat a když byla o víkendu sama, měla strašnou chuť někam vyrazit si někam s kamarádkami, což také udělala (ale to dělala i předtím).

V klidu a otevřeně jsme si o tom promluvili (což u ní velmi oceňuji!). Doslova mi řekla, že by například chtěla být se mnou v jedné místnosti, ale "odděleně" abychom dělali vlastní věci. Nebo když jsme někde s partou známých, abych si nechal něžnosti na chvíle, kdy budeme o samotě. Chápu ji.

Musím se přiznat, že když jsem s ní, mám neodolatelnou touhu se k ní pořád tisknout dávat jí letmé polibky... Už jednou mi to vytýkal i jeden můj dobrý přítel. Když jsem poslouchal její slova, zhrozil jsem se, protože podobná mi už řekla jedna bývalá přítelkyně! S tou jsem byl dva roky a potom se s ní rozešel. Chtěl bych ještě podotknout, že jsme si ve vztahu rovni a nejsem žádný "podpantoflák:o)", ale je pravda, že se v duchu bojím každého možného konfliktu názorů. Když se například rozhodujeme, kam spolu vyrazíme, vždy ji nechám vybrat, atd. Už mi sama řekla, "tak to rozhodni ty! Jsi starší a jsi chlap" Když jsem se o tom bavil se svou známou, řekla mi, že to opravdu není dobře. Žena prý občas chce cítit tu chlapskou rozhodnost a občasná hádka, neuškodí. Zatím jsme však důvod k hádce prostě neměli. Také mi radila, ať trochu "polevím" v projevování lásky a v něžnostech v okruhu známých. V duchu se také bojím, aby si nezačala myslet, že o ni ztrácím zájem. Proto se jí to snažím dávat pořád najevo například květinami (nejen k narozeninám:o).

Kamarádi mi například po společné večeři v restauraci vyčítají, že jsem příliš galantní a když jí pomohu odložit kabát a přisunu židli, přivádím je do rozpaků a jejich partnerky po nich "střílí" pohledy. Na tom však nehodlám nic měnit. Moji rodiče mě tak vychovali! A nemyslím si, že by bylo něco špatného na tom chovat se k ženám (obzvláště k té, kterou miluji) slušně.

Dohodli jsme se tedy, že já se prostě budu ve společnosti "krotit" a víkendy nebudeme trávit z většiny v posteli:o) Po tom téhle domluvě mi večer volala, jak se jí ulevilo, že mi to všechno mohla povědět. Od té doby je to (myslím) zase v pořádku. I když teď se vídáme jednou maximálně dvakrát týdně na pár chvil. To je ale pochopitelné - maturita:o) Jsme si ale teď o tolik vzácnější!

Nemá cenu se dále rozepisovat. Stručně řečeno - připouštím, že ji mohu svou přílišnou náklonností "dusit", ale bojím se, aby později nepociťovala opak (můj nezájem) Otázka zní. Co mám se sebou dělat? Omlouvám se za přílišné rozepisování možná nepodstatných detailů, mám však strach, abych tak nádherný vztah s úžasnou dívkou nezničil svou láskou. No není to ironie?

Předem děkuji za Váš názor

Pavel

 

Milý Pavle,

díky za Vaši otázku. Myslím si, že svým názorem jen potvrdím názory přátel z Vašeho okolí i to, co sám už víte z vlastní zkušenosti. Stejně jako Vy sám, nevidím důvod, proč byste měl měnit své galantní návyky jen kvůli tomu, že je Vaši kamarádi nemají. Na druhou stranu, jak se říká "čeho je moc, toho je příliš", a platí to i pro láskyplné projevy. Je výborné, že se Vaše přítelkyně odhodlala a řekla, že jí to vadí, myslím si, že to svědčí o tom, že je mezi vámi důvěra a otevřenost. A to je dobrý základ vztahu.

Nedá mi však, abych se Vás nezeptala, k čemu potřebujete ženy, které jste miloval, nebo teď milujete, o své lásce neustále ujišťovat? Ujišťovat více, než jim je, či dříve bylo, příjemné? Kde se bere ten strach, že kdybyste to nedělal, automaticky to bude znamenat nezájem?

Souhlasím s Vaší známou, že je dobré občas projevit chlapskou rozhodnost. Když se vžijete do ženského pohledu na vztah, myslíte si, že muž, který nemá vlastní názor, vždy se jako améba přizpůsobí očekávání partnerky, úzkostlivě předchází jakémukoliv rozporu v názorech, je atraktivní? Čímž Vás samozřejmě nenabádám, abyste se z citlivého muže stal bezohledným egocentrikem, ale určitá míra toho, co jste si schopen obhájit, je podle mého názoru nutná. Myslím si, že umění je především v tom, být tolerantní k názoru druhého, dokázat společně hledat kompromisy, když dojde ke konfliktům, naučit se je urovnávat, spíše než úzkostlivě odhadovat předem, co si druhý myslí, co by chtěl, a přizpůsobovat se tomu za každou cenu. Co by se vlastně tak hrozného mohlo stát, kdyby ve vašem vztahu došlo ke konfliktu názorů?

Přijde mi dobře, že se snažíte vyvarovat předchozích chyb, že si berete poučení z minulého vztahu. Asi není jednoduché vyvážit svůj přístup k partnerce, abyste ji "nedusil" a zároveň měla jistotu, že o ni nadále stojíte. Vzhledem k tomu, že jste citlivý a přemýšlivý muž, předpokládám, že vnímáte signály z její strany a že když si budete těchto věcí všímat, podaří se Vám nalézt optimální rovnováhu. A možná tak bude mít i Vaše dívka prostor, aby projevovala své city k Vám. No řekněte, nebylo by to příjemné, když byste to nebyl obvykle jen Vy, kdo dává najevo láskyplné projevy?

 

ZPĚT