Mgr. Jana Mynářová, psycholog a psychoterapeut
fotografie-top
fotografie-detail
fotografie-spodek

Kontakt: Dolní 433, Frenštát pod Radhošťem, tel.: +420 722 12 90 90, e-mail: macea@centrum.cz, icq a skype dle dohody

Psycholog nebo psychoterapeut, Brno

Psychologie, psychoterapie, psychotesty: Mgr. Jana Mynářová, psycholog a psychoterapeut - psychologické články

Zabíjím všechny své šance

 

Dobrý den,

obracím se na Vás s prosbou o radu, už nevím, jak dál. Po střední škole mně otec vyhodil z domu a já odešla do Ostravy na vysokou, abych měla střechu nad hlavou. Živila jsem se brigádami, někdy však nezbylo ani na jídlo. Pak se však objevily zdravotní problémy, po roce lékaři u mně našli cukrovku.

Přátelé i můj kluk, kterým jsem do té doby pomáhala, se ode mně odvrátili. Místo abych šla do nemocnice, snažila jsme se dál zvládat školu. Nakonec jsme se ale rozhodla odjet na rok do Anglie dát se nějak dohromady a po návratu pokračuji ve studiu.

Zdánlivě ideální, jenže pak to začalo. Hodně jsem po inzulinu přibrala a ve snaze to shodit jsem začala držet hladovky. Pak jsem naopak snědla vše, co bylo v dosahu, včetně šíleností typu suché syrové mouky. Jsem unavená, nesoustředěná, kolem mně není nikdo, na koho bych se mohla obrátit. Po nocích si "hraju na život" na chatu a seznamkách, nezvládám přípravu do školy, nemám energii na brigády. Zkusila jsem jít za psychology, nijak to nepomohlo.

Mám strach, že za chvíli nebudu mít peníze, vyhodí mně ze školy, nebudu mít kde bydlet, neseženu práci... Nevím, co dál. Strašně bych chtěla mít normální život, být zdravá a v pohodě, mít partnera, který by mně měl rád, děti... Jenže vším, co dělám, všechny šance zabíjím.

Nevím, co dál, L.

 

Milá slečno,

co se týče Vašeho mailu, mám dojem, že jste si ve svém mladém věku stihla prožít víc, než mnohdy člověk stihne za celý život. A že je opravdu spousta věcí, které je potřeba řešit. Proto mně těší Vaše odhodlání, o kterém svědčí to, že jste se nevzdala ani po návštěvách dvou psychologů, kteří Vám nesedli.

Ale zpět k Vašemu dopisu. Přijde mi, že pokud jsou problémy "na všech frontách", je nutné odlišit v první řadě ty životně důležité od těch v uvozovkách nadstavbových. Tedy najít způsob, jak zlepšit v reálných směrech svůj zdravotní stav, mít střechu nad hlavou a peníze na život. Z Vašeho dopisu nevyplývá, jestli máte dořešené sociální příspěvky od státu nebo zda jste opravdu závislá jen na svých brigádách. Pokud tedy nepobíráte příspěvek na dítě a stát Vám nedorovnává sociální příspěvek do výše životního minima, bylo by dobré si to na okresním úřadě v místě trvalého bydliště vyřídit. Tam zjistíte, na co všechno máte nárok a jak toho dosáhnout.

Pokud by se Vám podařil tenhle krok, myslím si, že byste měla daleko více zabezpečené základní životní jistoty. Pak je otázka, zda byste dala přednost řešení svých zdravotních problémů před školou? To znamená opět hledat možnosti, jak si to ve škole domluvit, abyste na to měla prostor. Podle toho, co píšete, jste si už ověřila, že samoléčba nefunguje a že je asi lépe přenechat péči o sebe lékařům. Zda je nutná hospitalizace nebo ambulantní léčba, to už bych se pokusila zkonzultovat s doktorem.

Myslím si, že na jednoho člověka je toho více než dost, proto bych Vás chtěla podpořit, abyste díky špatným zkušenostem nezanevřela na psychology. Doufám, že se přece jen najde některý, kdo Vám bude v téhle těžké situaci oporou. Zároveň by mohl s Vámi řešit i problémy s jídlem, které popisujete, a které dle symptomů svědčí o bulimii. Asi nejdůležitějším faktorem, který může ovlivnit úspěch léčby, je Vaše motivace, snaha a chtění si tenhle problém připustit a pracovat na jeho odstranění. Říkám si, zda by Vám nepomohl tak trochu i ten internet, když už na něm trávíte tolik času. Vím, že se například dají dohledat podpůrné skupiny lidí, kteří si vzájemně pomáhají pracovat na problémech s jídlem nebo s přijetím vlastního těla. Nejsem si jistá, zda i v české síti, v anglické však určitě.

Vím, že to, o čem píšu, je nesmírně těžké a bude to potřebovat spoustu Vaší energie. Proto byste mohla zapřemýšlet i nad tím, kde se dá alespoň trocha energie do života nabrat. Co Vás těší a dobíjí Vám baterky? I kdyby to mělo být něco tak prostého jako obejmutí stromu nebo procházka na oblíbené místo. Takže to bylo pár nápadů, od čeho se odpíchnout. Trochu je mi líto, že jste tak zdaleka, jinak bychom mohly na tom pracovat společně.

 

ZPĚT